Listopad 2011

Nadpisky do Howrse volně k použití

26. listopadu 2011 v 12:39 | j@n@ |  Grafika

Ahoj , dneska mám speciálně pro vás nadpisky do Howrse. Jsou volně k použití. Kdyby jste náhodou chtěly použít. Napište to prosíam do komentářu, jinak povolení není! Doufám že se vám nadpisky líbí. Můžete napsat do komentářů , co je třeba vylepšit :-). Dělala jsme je asi 40 minut. Tak tady jsou:


Grafika aneb nadpisky pro JajaPiskulova do Howrse

22. listopadu 2011 v 20:21 | j@n@ |  Grafika

Don't copy !

Sice pohybuju že si to bude někdo chcít vložit na blog, ale náhoda je náhoda :-D

"Jak si mohl?"

13. listopadu 2011 v 13:29
Ahoj , tenhle příběh jsem našla na ufonek.net a vehnal mi slzy do očí. Toto by si měl přečíst každý majiel psa!

Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.

Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.
Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko.
Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.
Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.

-
Poznámka autora:
Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.

Děkuji, Jim Willis

Reklama na vaše blogy

7. listopadu 2011 v 16:14 Ostatní
Ahoj, tento článek slouží jako reklama pro vaše blogy.
Do komentářů napište jednoduchou reklamu pro váš blog :-)
Veškeré reklamy piště sem a ne k jiným článkům.
Thank you :-)

Sny si brzy budete moci nahrát jako film, tvrdí vědci

1. listopadu 2011 v 18:48
Ahoj, tak tu opět máme něco z Novinky.cz / www.novinky.cz/ . Dnešní téma je zajímavé.
Tak tady to máte :-) :

Sny si brzy budete moci nahrát jako film, tvrdí vědci

Většina lidí si ze svých snů pamatuje jen útržky, to by se ale mohlo změnit. Vědci předpovídají, že bychom brzy mohli využívat počítače k tomu, abychom zjistili, co se nám v noci zdálo a mohli si své sny ráno pustit za záznamu. Informoval o tom server Daily Mail.
Psychiatři z Institutu Maxe Plancka v Mnichově už prokázali, že skenery mozku dokážou nahlédnout do snů takzvaných lucidních snílků - lidí, kteří své sny dokážou kontrolovat. Takoví lidé mají schopnost si při snění uvědomit, že sní, a mohou své sny ovlivňovat. Jde vlastně o jakési probuzení ve spánku.
Stejná mozková aktivita v reálu i ve snu

Podle posledních výzkumů lze aplikovat skenování mozku bdělých lidí i na spící a snící. Vědci totiž dokázali, že když lucidní snílci provádějí v reálu nějakou činnost a pak se jim o téže činnosti zdá, vypadají skeny jejich mozku stejně.

Výzkum, publikovaný v Current Biology, by mohl využít nedávno objevenou rekonstrukční technologii a vytvořit pohyblivé obrázky lidských snů.

Lucidní snílci se dohodli s vědci, že budou hýbat očima a rukama ze strany na stranu, aby vědcům ukázali moment, kdy začnou kontrolovat své sny a začnou snít o svírající se ruce.

Vědci monitorovali snílky pomocí zobrazení magnetické rezonance i infračervené spektroskopie, aby zobrazili horká a studená místa v mozku, z čehož dostali obrázek mozkové aktivity.

Snící lidé sice ve spaní nesvírali ruku v pěst. Když ale snili o svírání ruky v pěst, skeny mozku ukázaly stejnou mozkovou aktivitu, jako když ruku svírají v bdělém stavu.

Vědci z Planckova institutu zrekonstruovali zatím jen dva sny, pokusy jsou podle nich extrémně obtížné. "Účastníci musí usnout na skeneru, dosáhnout REM fáze spánku a snít pokaždé tentýž sen," vysvětlil Michael Czisch, který je ohledně technologie velmi optimistický. "Je to první důkaz toho, že lze využít zobrazení mozku k tomu, aby se daly číst lidské sny," dodal.
Rekonstrukční technologie umí znázornit vnitřní obraz

Letos už rozluštili vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley mozkovou aktivitu díky měření průtoku krve vizuálním kortexem v mozku a s pomocí toho vytvořili obraz toho, na co dotyčný myslel.

Informace převedli vědci na obrazové vzory poté, co dobrovolníky "nakrmili" množstvím videoklipů z počítače. To jim mělo umožnit nahlédnout na film v mysli zkoumaného. Vědci nakonec dokázali, že jejich technologie dokáže rozpoznat a zrekonstruovat filmové klipy, které viděli dobrovolnící těsně předtím, než byli skenováni.

"Je to významný krok směrem k rekonstrukci vnitřních obrazů," komentoval to profesor Jack Gallant, neurolog z výzkumného týmu.